Sladký život hvězdného páru ;)
Celý příběh se začal psát vlastně v roce 2015. Abych pravdu řekla, nebyla jsem zrovna šťastná, že máme psát někam do ciziny, ale byl to školní projekt. No co, musela jsem. Dopis začal celkem normálně, jako každý jiný.
V dopisu stálo:
„Ahoj, Já jsem Radka,
Je mi 15 a chodím na hudební střední školu v Německu. Mám ráda kočky, čokoládu, fialovou a zelenou barvu. Ve škole jsem kolektivní, zábavný a chytrý tip holky. Miluji sport, hudbu, kreslení a povídání s přáteli.
Ahoj, Radka Darleyová.“
Učitel nebyl zrovna moc nadšený z toho, jak málo jsem té druhé osobě napsala. Jenže, proč bych měla psát o sobě vše, když ani nevím, komu píšu. Učitel jen kroutil hlavou. Těšila jsem se na odpověď. Když přišla, moje první myšlenky byly ‘Ehm, to jsou mi náhody.‘.
V jeho dopisu stálo:
„Ahoj, Já jsem Louis,
Je mi 16 a chodím na chlapeckou hudební střední školu v Anglii. Mám rád kočky, ale více než čokoládu mám rád mrkve. Fialová a zelená jsou dobrý barvy, ale mně se víc líbí červená. Mám moc rád chytré a zábavné holky. Moje oblíbená činnost je zpěv, fotografování, kreslení a povídání s přáteli. Jak vidím, jsi velmi talentovaná dívka, když chodíš na hudební školu. Vím, že jsi hezké, usměvavé, copaté děvče. Vím, jak vypadáš, od tvého třídního učitele. Ty copánky jsou velmi hezké. Až se lépe poznáme, mohli bychom se sejít.
S láskou, Tvůj Louis Tomlinson“
Jak mu mohl dát učitel mou fotku? Kde vzal právo? To je strašné, teď se nějaký nafoukaný Angličan kouká na mou fotku. Když jsme si psali asi tak rok, tak učitel navrhl, že by mohli ti, kterým píšeme, přijet do Německa. „Pane učiteli, na kdy s tou návštěvou počítáte? Jo a jak dlouho se zdrží? A to přijedou jako všichni?“ zeptala se Charlott. Učitel nám rozdal nějaké papírky, s dobou, kdy přijedou a tak. Zdálo se mi to jako hodně, ale opravdu hodně, špatný nápad. Jako by nestačilo, že Louis má mou fotku, nyní bude vědět i kde bydlím a… Vlastně všechno. Napsala jsem mu tedy další dopis.
„Drahý Louisi,
Jak již jistě víš, budeš u nás měsíc bydlet. Přijdu pro tebe na letiště. Budu se na tebe velmi těšit. Až budeš v Německu, ukážu ti naše památky, lesy, a tak podobně. Moc se těším na tvou návštěvu. Těším se, až tě poznám osobně. Jestli můžeš, vezmi si s sebou fotoaparát.
Moc tě zdraví Radka Darleyová.“
Hurá, už se to blíží. Mamka na mě zpozorovala, že vždy když má přijít další dopis, jsem úplně jiná. Jsem veselejší, usměvavější, pohvizduji si, zpívám si a tak podobně. Myslí si, že jsem se do Louise zamilovala. Já ho ovšem brala jako hodně dobrého kamaráda. Mohla jsem mu napsat úplně všechno. I to, co bych jinému klukovi nikdy neřekla.
„Už zítra. Těšíš se?“ zeptala se mně Charlott. „Víš, že se už docela těším? Už se těším, až ho uvidím.“ řekla jsem jí. „Víš, já nevím, jestli se mám těšit z toho, že u nás bude bydlet nějaká nafoukaná Anglická holka. Zdá se mi nějaká divná. Mám docela strach z toho, kolik bude mít s sebou oblečení, líčidel a tak.“ řekla otráveně Charlott. Já a Charlott se spolu kamarádíme už dlouho. Je moje nejlepší kamarádka už od našich dvou let. Nyní už byl, ale čas jít domů. „Ahoj, zítra se už neuvidíme, protože přijedou. Tak zase někdy. Ahoj!“ křičela jsem na Charlottu z okna. Ona jen zamávala a utírala si slzy. „Nebreč, uvidíme se dříve, než se vsáknou tvé slzy do hlíny. Ahoj.“ řekla jsem a zavírala jsem okno.
Louis mě na letišti našel hodně rychle i přes to, že jsem měla jenom jeden culíček a byla jsem jinak oblečená než na fotce. Vypadal úplně božsky. To přeháním, ale byl opravdu hezký. Asi jsem se opravdu zamilovala. „Ahoj Louisi. Jak se máš?“ bylo to jediné, co jsem byla schopná říct. „Ahoj Raduš. Mám se dobře a ty?“ řekl Louis a položil svůj kufr na zem. Louis byl vysoký, svalnatý, měl krásné vlasy, bílé zuby, krásný úsměv, zelené oči, prostě kluk mých snů. „Já se mám výborně. Jaká byla cesta?“ zeptala jsem se na cestě k našemu domu. „Cesta byla klidná. Mám s sebou ten foťák, jak jsi psala.“ řekl a ukázal mi svůj fotoaparát a neměl zrovna levný. No jo no, Angličan. Říkala jsem si cestou domů. „Tady bydlíme. Sourozence nemám, mamka je v práci a taťka na školení v Praze, v České republice. Budeš spát v mém pokoji. Věci si dáš do mé volné skříně.“ řekla jsem a pustila jsem ho k nám domů. „Kde budeš spát ty?“ zeptal se Louis, když jsem ho odvedla do svého pokoje. Nyní je tak trochu jeho. Mě to nevadí, naopak. Já jsem poctěna tím, že u mě v posteli bude spát tak hezký kluk. „Já budu spát v tátově pracovně. Mám tam postel.“ řekla jsem a položila jsem mu tašku na svou, teda nyní jeho, postel. „Ty budeš spát kvůli mně v pracovně?“ zeptal se nevěřícně Louis. „Proč bych nemohla? Řekni mi jediný důvod. Jestli tedy na nějaký přijdeš.“ řekla jsem docela přísně. „Tak zaprvé: Budeš spát ve své posteli. Za druhé: Já budu spát v pracovně tvého táty. Za třetí: Jsi holka a ne služka, proto nebudeš spát v nějaké pracovně. A za nevím kolikáté: Jestli si přeješ, abych spal tady, budeš tu spát se mnou. A to není dotaz, to je rozkaz.“ řekl rázně Louis. „To jako, že mám spát s tebou? V jedné posteli? Co na to řekne mamka?“ zeptala jsem se trochu zděšená, ale trochu i šťastná. „Jasně, že v jedné posteli. Ty jich tu máš víc nebo co?“ řekl s humorem Louis. Já, ale nevěděla, co mám odpovědět. Měla jsem ho sice ráda, ale spát s ním v jedné posteli je trochu moc. Den se chýlil ke konci a já přemýšlela nad tím, jak mu utéct z postele. „Já jdu jenom na záchod.“ řekla jsem mu a odešla jsem na chodbu, kde se měl uskutečnit můj plán. Ale najednou jsem opravdu začala potřebovat na WC. Došla jsem si a po chvilce jsem vyšla schody a došla jsem ke dveřím do svého pokoje. Ne, nevstoupím. Šla jsem ke dveřím do pracovny a neslyšně jsem za sebou zavřela. Ulehla jsem do postele a začala jsem usínat. Ráno jsem se probudila na posteli u sebe v pokoji. „Louisi, jak jsi mi to mohl udělat?“ řekla jsem klukovi sedícímu vedle mě. „Dobré ráno. Tady máš snídani. A nezlob se.“ řekl mi Louis. Je od něj velmi milé, že mi udělal snídani. Pomyslela jsem si, proč jsem s ním vlastně nechtěla spát v jedné posteli. Nenapadl mě jediný dobrý důvod. Asi to má jen samé plusy. Asi jsem včera opravdu koukala jen přes černé brýle. Nyní zase ty mínusy nevidím. Koukám asi přes růžové brýle. Ty jsou hezčí, protože jsou zamilované. Asi ho mám opravdu ráda. Koukala jsem mu do očí a povídali jsme si. „Víš, můj manažer mě nechtěl pustit, protože by prý beze mě byli kluci ztracení. Já jsem mu, ale slíbil, že kdyby něco, tak tě vezmu s sebou do Anglie a byli bychom stejně spolu.“ řekl najednou Louis. Počkat, jeho manažer? Vzít mě s sebou da Anglie? Kluci by bez něj byli ztracení? Tady něco nesedí. Neřekl mi o sobě všechno. „Počkej, ty máš manažera? Jo a o jakých klucích jsi to mluvil? A to že mě vezmeš s sebou do Anglie je normální?“ zeptala jsem se na otázky, které mi vrtali hlavou. „No, kluci z kapely. A skupina má manažera. A vzal bych si tě s sebou zpátky do Anglie. A jestli si myslíš, že už jsi mě někde viděla, tak máš pravdu. Já jsem byl už párkrát v časopisech. O naší skupině se hodně mluví. Naše skupina vznikla díky X-Faktoru v roce 2010. V kapele jsou: Zayn Malik, Niall Horan, Liam Payne, Já a Harry Styles. Naše skupina se jmenuje…“ nenechala jsem Louise doříct svou myšlenku. „Já vím, počkej, vím to. Je to One... One Direction. Přesně tady se o Vás píše. Stojí tu psáno: ‚Skupina, která boří rekordy a mýty‘." No to je super. Já ležím vedle tak známého kluka. "Louisi, já jsem ti jen chtěla říct…“ teď zase on nenechal doříct něco mě. Políbil mě. Byla jsem zpočátku trochu v šoku, ale nakonec jsem se uvolnila a líbali jsme se dlouho. Jsem si jistá, že se to stalo právě teď. Jsem zamilovaná. Už jsem se s klukem líbala, ale tohle přesahovalo čas i prostor. V první chvíli to bylo jako ohňostroj, potom jako procházka růžovou zahradou a nakonec jako pohlazení vílou lásky. Ten polibek trval neskutečně dlouho. S každým dotekem jsem se zamilovávala ještě více. Milovala jsem ho více, než jsem si uměla kdy představit. Bylo to jako v pohádce o dvou lidech, kteří si zezačátku neměli, co říct, ale nyní si rozumí i beze slov. Nyní cítím ve vzduchu lásku. Když jsme skončili, zašeptal: „Jsi první holka, která mě má ráda kvůli tomu, jaký jsem a kvůli tomu, že jsem hvězda. Miluji tě.“ „Já tebe taky. Milovala jsem tě ještě dřív, než jsem tě viděla. Už předtím jsem věděla, že jsi pro mě ten pravý. Miluji tě.“ řekla jsem mu s pocitem zamilovanosti. V době, kdy měl odjíždět jsem se ho nechtěla vzdát. Řekla jsem tedy mamce a taťkovi: „Drahá maminko, drahý tatínku. Chtěla jsem Vám jen oznámit, že se chci stěhovat do Anglie. K Louisovi. Miluji ho a on miluje mě. Nemusíte se o mě bát. Peněz, lásky, bezpečí a tak budu mít dostatek. Budu domu jezdit jednou za měsíc. V Anglii si dodělám školu, nastoupím tam do práce a postupně asi i založíme rodinu. Věci jsem si sbalila a nábytek budu mít nový od Louise. Ve škole jsem to již vyřídila. Jenom bych Vás chtěla poprosit, jestli mi nevyzvednete věci ze skříňky a nepošlete mi ty dopisy do Anglie? Mohli byste to pro mě udělat? To je jediné o co Vás chci požádat. Moc by mě to potěšilo. Budu Vám psát dopisy, e-maily, sms a volat. Mám Vás ráda. Ahoj. Uvidíme se na skypu. Ahoj.“ řekla jsem a z taxíku jsem volala: „Zavolám Vám hned, jak přistaneme. Ahoj.“ a mávala jsem jako blázen. Uvědomovala jsem si to. Budu bydlet s tak slavnou osobností jako je Louis Tomlinson. Můj dětský sen se začíná plnit. Let letadlem Vám vyprávět nebudu, protože jsem tam spala, tak si z letu moc nepamatuji. V prvním dopise stálo:
„Drazí rodiče,
Píši Vám dnes poprvé od doby, co jsem pryč. Nebudu Vám to tu popisovat do detailů, protože posílám i fotky. Snad jen školu Vám popíši do detailů. Chodím na chlapeckou školu, protože na dívčí už nebylo volné místo. Teď chodím do třídy o rok níž než Louis. Je tu nádherně a neprší tady každý den, jak jsem si myslela. Dopis je dopis a člověk na něm pozná, jak ho má ta druhá osoba ráda. To u e-mailů nejde. Moc mi chybí náš rodinný domeček, škola, spolužáci, ale co mi chybí nejvíc jste vy. Naše procházky, koupání v bazénu a tak. Prosím, řekněte Charlottě, ať se nezlobí. Přijde jí taky dopis. Mám Vás ráda. Nebudu Vám o tom překvapení říkat. Jejda, už je to venku. Tak dobře, řeknu Vám to. Až budou mít kluci koncert v Německu, stavím se u Vás. Už se na Vás těším.
PS: Charlott má u mě v pokoji schovaný dopis od Harryho. Dejte jí ho. Je v zadní části postele, která stojí pod druhým oknem. Podívejte se na mou postel přesně ve 12:00 a uvidíte místo, kde je ten dopis schovaný.
Těší se na Vás Vaše Raduška.“
Odpověď přišla za velmi krátkou dobu. Ani se nedivím, když Charlott tak pospíchala. Proč Charlott? Charlott mě chtěla zase vidět, tak se rozhodla, že mi ty dopisy přiveze osobně. Měla jsem obrovskou radost, když jsem za kyticí plnou růží uviděla obrovský a radostný úsměv copaté holky. Vyrazily jsme si do lesa na procházku a probíraly jsme, co je nového. Když jsme došly zpátky domů, byla už tma. Není se čemu divit, protože bylo devět večer pryč. Louis, Harry, Zayn, Niall a Liam byli doma a koukali na nějaký film. Zalezli jsme s Charlott do mého pokoje a koukali jsme na televizi. Dávali nějaký zábavný pořad. Smály jsme se jako posedlé. Ona to byla totiž nějaká parodie na náš oblíbený film. Kluci si ani nevšimli, že jsme doma a lekli se, čí je to smích. Já měla žízeň, tak jsem chtěla jít do kuchyně, ale kluci stáli před dveřmi a číhali na toho, kdo vyjde z mého pokoje. „Co blbnete? To jsem já. Radka.“ zapištěla jsem, když mě někdo chytil kolem nohou, rukou a krku. „Sakra, promiň. My mysleli, že jsi zloděj. Teda zlodějka.“ omlouval se mi Zayn, protože to on mě držel kolem krku. Louis se hihňal jako blázen, protože se této aktivity neúčastnil. On celou dobu věděl, že jsme to my. Ale nic neřekl. Přišla jsem k němu a rozcuchala jsem mu jeho pracně vytvořený účes. Naštval se a začal mě lochtat. „Pusť mě, dělej. Nejsem tvoje panenka. Hned mě dej na zem.“ křičela jsem, protože mě Louis držel ve vzduchu. Byla jsem o dvacet centimetrů menší než on. Já měřila jenom 170 cm a on 195 cm. Ale má to i svoje výhody být menší a mladší. Chtěla jsem, aby mě pustil, ale on ne a ne mě pustit. Křičela jsem, bouchala jsem ho do ramenou, kousala jsem ho do ruky, ale nic nepomáhalo. „Pusť mě a dostaneš… Pusinku.“ řekla jsem. Pustil mě a já mu dala teda pusu. Na tvář. Neřekla jsem totiž, jestli na pusu nebo na tvář. No a tímto bych náš příběh ukončila. Ale to podstatné jsem Vám neřekla. Nyní jsme s Louisem dva roky manželé. Rodiče zezačátku radost neměli, ale nyní mají radost z toho, že já mám radost z toho, že máme radost všichni. Ale největší mám já a Louis. Když mi přijde dopis a je na něm napsáno: „Radka Darleyová“ jsem naštvaná. Když přijde dopis a je na něm napsáno: „Radka Tomlinsonová“ jsem šťastná. Charlott začala chodit s Harrym a nyní jsou rok manželé. Liam chodí s Dany, Niall chodí s Christin a Zayn chodí s Lucy. Kluci mají každou chvíli koncert mimo Anglii a tak musím jezdit s nimi, protože nechci být doma sama. Charlott, Dany, Christin a Lucy jezdí taky. Jsme nejlepší kamarádky a kluci jsou nejlepší kamarádi. Jsme dobrá kombinace. S kluky se výborně doplňujeme. Když mají kluci koncert jsme vždy u toho. Já totiž nesmím nikde chybět. Ale to je jiná. To Vám nyní vyprávět nebudu. Jednou Vám to, ale určitě povím.
